Krvavý měsíc, jogíni a jistota pod peřinou

Krvavý měsíc, jogíni a jistota pod peřinou

Už to asi víte: V září byl Krvavý měsíc. Kdo se podíval, už na něj nezapomene.  

Noc byla klidná, místy tichá

Znamenalo to vstát ve tři v noci a koukat na oblohu. Na druhé straně je to jediná cena, kterou lze za tento opravdu nebeský cirkus zaplatit. Až se nasytíme, zalézáme zpátky do postele, takže cena není až tak vysoká.

Pokud tento Krvavý měsíc nepřekryly mraky, uviděli jsme divadlo. Každému se ale nezadařilo.

Krvavý měsíc jsem viděla  před léty na Korsice: úplněk byl obrovský a opravdu úplně celý červený. Lidé na něj tenkrát chvíli zírali jako opaření, ale brzy si zvykli a pak si pod ním povídali jakoby nic. Noc byla klidná, místy tichá.

Život jakoby nic

Sedělo se pod měsícem a probíralo se všechno, co se probírá za obyčejných večerů.

Témata od té doby zapadla, ale veliký dojem nikoliv. Pamatuji si, jak ten Krvavý měsíc svítil mezi listy obrovských eukalyptů: bylo vidět na cestu jako jindy, jen barva všech věcí byla jiná. Lidé se štípali do loktů, aby doopravdy věděli, že tohle není sen.

Viděli jste Melancholia od Larse von Trier? Tak přesně takhle to tenkrát na té Korsice vypadalo.

Melancholie

Eukalypty, staré tisíc let. Nikoho ani nenapadlo se vsouvat do meditativních sedů u jejich kořenů a zastavovat čas. Možná jsme si těch výstředních okamžiků, které se celá desetiletí neopakovaly, nevážili. Všechno běželo normálně, jakoby nic. Jen když jste náhodou zvedli víčka a koukli na nebe, tak vás to praštilo mezi oči. Viděli jste, že je něco jinak. Ale na jak dlouho? Jakmile se podíváte jinam, je zase všechno jak bylo.

Mrtvá krása a dějepis 

Vlastně ani nevím, jaké z toho plyne poučení. Snad pravda antických filosofů, že vše se nám pouze jeví. Znáte to z dějepisu ze základky? Staří Indové zase tvrdili, že vše má být vědomé. Tím pádem – pokud něco opravdu nechceme, tak to prostě není. Zavřeme oči a nebudeme vidět. Hotovo. Není to skvělé?

Když už jsme u těch Indů: indičtí jogíni Krvavý měsíc neměli rádi. Neměli rádi žádné zatmění. Tvrdili, že světlo zatmělého slunce nebo měsíce, které na nás dopadá, prostě není dobré. Špatná energie. Tečka. Že je to krása, to nepovažovali za polehčující okolnost.  Byla to mrtvá krása. Ta má jistě své půvaby, ale není to krása dobrá. Tečka.

Zabalit jídlo

V těch dobách během noci Krvavého nebo jinak temného měsíce schovali potraviny, aby na ně nepadl ani jeden paprsek tohoto mrtvého světla. Zatemnit, zavřít, nekoukat. Tečka.

Ráno můžete všechno vybalit a zase se pustit do jídla. Ale ovoce na stromech nesklízet. Nechali ho ještě pár dnů tam, kde je, aby se z té temnoty vzpamatovalo. Pokud jste chtěli sklízet, měli jste si vzpomenout před tím.

Takhle se tedy na mrtvou krásu Krvavých měsíců dívali staří Indové, jogíni, kteří se ke své pravdě dobírali v hlubokých meditacích.

Jak jsem koupila, tak prodávám.  Sama nevím nic. Máme novou dobu, kdy je všechno jinak. Můžeme si klidně říci, že tohle všecko odnes čas a dělat věci po svém. Můžeme přece všechno.

Naše jistoty

Ale pro jistotu vám poradím drobnost, za kterou fakt nic nedáte: I kdyby poznání straých jogínů byla pro kočku, pro jistotu necvičte ásány pod Krvavým měsícem. Koukněte se na tu krásu a hupněte zpátky pod peřinu.

 

Pavla Hobstová

 

 

Krvavý měsíc, jogíni a jistota pod peřinou
Tagged on:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..