Ženy, co zírají na kozy: JÓGA V KARANTÉNĚ

Ženy, co zírají na kozy: JÓGA V KARANTÉNĚ

Ženy, co zírají na kozy:

Ženy, co zírají na kozy, to jsme my na Kamenné horce. Chcete taky zírat? To musíte na Staré osadě nastoupit do busu č. 64 a jedete na Červený písek. Konečná – vystupovat! Běžte hlavní cestou nahoru přímo za nosem. Na první možnosti zabočíte doleva, jdete asi 100 metrů,  a tam to je.

Veliký výběh plný koz, poskakují za plotem, nebo před ním, podle toho, jak se jim zrovna chce. Běžte k nim blíž, obklíčí vás a nepustí. Leda za úplatek, alespoň slibují, Ale nevěřte jim: jestli sáhnete do batohu, a vytáhnete nějakou tu kůrku, už se jich nezbavíte. Z žen, co  zírají na kozy se stanete ženami, co mizí, aby si zachovaly čistý kabátek, protože kozy se staví na zadní, kopyta na vaše břicho a zírají na vás. Čučí vám do očí a žebrají,  dokud vše nesežerou. Ale i pak zírají dál, ještě něco „chcou!“

Kozy patří slavné farmářce z Kamenné horky, Ludmile Hlaváčové. Mají ji rády, a ona – je na ně hodná.

 

Kozy šťastné a veselé

Farmářka Ludmila  je služebně nejstarší Večernice, která s námi cvičí víc než 10 let: začala už v době, kdy jsme de jure ještě ani neexistovaly, a cvičily ve sklepě. A všichni známí žasnou, že Lidka chodí cvičit poctivě každý čtvrtek, i když má tolik hokny na farmě. Zvládá to s lehkostí sobě vlastní ale i to je jí málo, bere s sebou už i manžela. Ona totiž – práce na farmě je sice krásná, ale jen v případě, že nezapomenete na sebe. 

K údivu ostatních Večernic s námi Lidka i její muž František tu a tam dokonce zajedou cvičit i k moři. O kozy a kůzlata,  a vůbec všechna zvířata, se postará někdo z rodiny. Vždycky se někdo najde, pokud ve famílii nevznikla právě potřeba péče o nové lidské  novorozeně.  Chov koz vzkvétá, každým rokem je krásnější, a taky slavnější. Je totiž oblíbeným cílem maminek a dětí, které tudy chodí na procházky. Ukázalo se totiž, že zdejší přírodopis je mnohem barvitější, než ten školní, a to zvláště teď, v době kovidové. 

Děti se mohou při učení válet, dokonce i pohladit slepici či kůzle. Je to zážitek, zvířátko je heboučké, teploučké a měkoučké, dá se i muchlat, i když jen chvíli.  Pak o tom  vypráví ve škole, nebo dnes na internetu. Sklízí úspěch, protože dnešní děti kůzlata neznají, myslí si, že sýr se dělá z mléka, které vzniklo samo v továrně. Ale u paní Liduš Hlaváčové je to jinak, milé děti. Kozy jsou veselé, zdravé, živé a šťastné, protože mohou jít, kam chtějí.  A to se pak mléko dojí skoro samo.  

Farma leží kousek od městské dopravy a zároveň na křižovatce cyklistických i jinak turistických cest.  Nadšenci se tu zastavují na jedno pivko a na pokec. Takže už se všichni těší na jaro, konečně se zase spolu uvidí – byť to bude na vzdálenost dvou metrů. 

 

Poutník na čepu

Čepuje se vždy a pouze jen u okýnka, takže pokud zrovna situace přeje, zvládá to farmář František s lehkostí i  v karanténě.  Nicméně –  kdybyste tu chtěli oslavit něco tak důležitého, jako třeba svatbu, můžete: Pan František vám postaví velikánský přístřešek, kdyby trochu sprchlo, zůstanete suší.  Všechno se odehrává venku,  nedobroty letí do lesa. Na podrobnostech se domluvíte. 

Tak milé čtenářky,  kdyby letos před námi zavřel hranice třeba celý svět, místa jako Kamenná horka to jistí. Přežít se dá i s úsměvem… 

 

Ještě nabízím foto ke stažení pro zúčastněné:

 

 

 

 

 

 

 

Roušky při ruce, respirátory v MHD

Příště kolem Svitavy, směrem ke Svratce. Vyjdeme od Vojenské nemocnice. Jaro má zpoždění, takže kvůli nepřízni počasí můžeme trasu maloučko změnit, zvolíme pevný chodníček. Těšte se, nebojte se, jdeme v malém počtu, řadíme se po dvojicích. Roušky venku v liduprázdnu máme při ruce.

 

Pavla Hobstová

Ženy, co zírají na kozy: JÓGA V KARANTÉNĚ
Tagged on:     

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..