Také Poláci mají svou Večernici a říkají jí Nočnice. Veškerá slovanská mytologie se často odvolává na bohyně, zosobněné starými ženami, které mohou být trochu i obdobou naší Večernice či Polednice nebo bludičky, protože polské babičky často Nočnici přivolávají ke strašení dětí. Je to duch, staré ženy, duch snů, samotný sen. Má silný skřípavý hlas (vichřice podoba) a vůni mechu a lesa. A její čas působení přichází s večerem.
Symbolické kruhy
Symbolem této polské Večernice je posvátný kámen s kulatým otvorem uprostřed, který má působit jako ochrana před zlem. Nebo taky přerušený kruh.
Všechny tyto bohyně – Večernice, Nočnice, Polednice a čarodějnice jsou pokročilého věku, jsou sečtělé, mají dalekosáhlé vědomosti o přírodě, bylinách a léčení a taky vztah k Matce Zemi. Tento vztah vyslovují prostřednictvím konání ženských obřadů, rituálů a malováním a uctíváním kruhů a cyklů.
Dušičky
Nocnica nebo Noční babička někdy vystupuje v polské mytologii i jako noční duch, kterého můžeme potkat ve snu, případně na večerní procházce v lesích a zřejmě působí taky jako průvodkyně při astrálním cestování ven z těla. A svůj svátek slaví tyto bohyně – kdy jindy, než o Dušičkách.
Více je možné se dočíst na úžasném FB: Slavic Folklor, přel. Pavla Hobstová