Pozorují nás delfíni?
My je samozřejmě dávno pozorujeme.
Tedy, pokud máme štěstí: Řekla bych, že pozice mořských zvířat zaujaly jejich pozornost. Na poloostrově Pelješac je pozorování delfínů možné, ale zřejmě nepřiplouvají ke břehům každou sobotu. Místní obyvatelka paní Anka, dáma kolem sedmdesátky se dala slyšet, že naposled viděla delfína, když byla mladá. Stavitel domu přímo u mořského břehu delfíny pozoruje prý při práci, ale letos je ještě neviděl. Je úplně jasné, že jóga a zvláště pak plné dýchání přitáhlo pozornost těchto tajemných a veselých savců. Stopneme cvičení, nedýcháme a pozorujeme je také. Delfíni u našeho cvičiště oceňují klidnou hladinu a ticho.
A tohle je Arčí, pes, který umí žít
Populární postava, další duch místa. Bydlí ve vile. S ránem se zavěsí na ranní běžce, dá s nimi pár koleček v terénu. Pak přisedne s hlavou nahoře na plácek, kde se cvičí, ale pozice jsou mu šumák. A je čas na koupačku: do vody skáče v místě, kde jsou zakázaní psi. Nečte, a kecy o pokutách neposlouchá. Dá poctivých asi deset koleček v hloubce, omrkne delfíny a jde se na slunko. Všichni ho milují, všichni by ho chtěli. On taky miluje všechny, ale je svůj.
Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc
Pes s hlavou nahoře a pes s hlavou dole.
Fauna poloostrova Pelješac, tak ideálního pro cvičení jógy, by nebyla ve své bizarnosti úplná, kdybych nezmínila šakaly. Fotku nemáme, ale šakaly si tvoříme sami, místo nich dáme psa. Šakali se totiž pozorovat nenechali, na rozdíl od delfínů jsou plaší, i když se k večeru přibližují až k úplně k vesnicím, skoro na pohlazení. Jeden z cestujících zahlédl zvíře z auta, ale byl to jen okamžik. Slyšet jsou zde ale šakali někdy až celou noc, výt začnou po setmění a končí kolem čtvrté hodiny ráno. Ovšem jen tu a tam. Jak říká stavitel osamělého domu u moře: „Večer mi lezou na nervy, ale když tady nejsou, chybí mi.“ Nám cizincům může jejich vytí připadat strašidelné, ale místních lidech neevokuje nic emocionálního. Šakalí smečky se toulají po ostrově a nezůstávají na jednom místě dlouho, ale přesto je člověk po krátké chvíli přestane vnímat.
Pavla Hobstová