Pelješac: místo, o kterém nevíte, jestli opravdu existuje.
Když se ráno probudíte doma, máte pocit, že se vám to zdálo. Bydlela jste v soukromí u staré paní? Dům z minulého století, po předcích, kamenný a chladný. Postele starobylé, matrace moderní, noc teplá, melodie z tančírny na molu vystřídá ticho. Nakonec vytí šakalů, tak smutné, že nevíte, jestli byste neměla vylézt z postele a nešťastné zvíře aspoň pohladit.
A to jste ještě nebyla v noci ve vodě, kde světélkuje plankton, protože byla tma a vy jste už únavou nezvedla nohy.
Opravdové světlušky
Poloostrov Pelješac je snové místečko, kde ještě létají opravdové světlušky a kterému někteří propadli natolik, že sem jezdí už 20 let: na stejné místo, ke stejné paní domácí, u které se cítí doma. Můžete si užívat společenského večírku, ale nemusíte, protože disko je tu vždy jen jedno, končí před půlnocí a nedostihne vás úplně všude.
Léčivá jóga
Léčivě týdny jógy u moře pro ženy, které nechtějí cestovat samy, máme za sebou sotva z poloviny. Čekají nás dva, možná i tři týdny na konci prázdnin. Některé z účastnic jarních běhů se vracejí ještě letos na podzim, protože si neodpočinuly dost.
Místo
Večernice si našla skvělé místo. Poloostrov Pelješac je dlouhý 65 km, je úplně na jihu Chorvatska. Jméno prý nese podle názvu kopce, který se vzdouvá nad městečkem Orebič naproti ostrova Korčula.
Dříve se této krajině říkalo spíš podle města Ston. Třeba Stonski krys. Toto město je obehnáno mohutnými hradbami, které jsou údajně druhými nejdelšími hradbami v Evropě. Popravdě trochu připomínají čínskou zeď. Pod zdí slaniska, velmi staré solné tabule, kde se těží sůl dodnes.
Delfíni, šakali, motýli
V polovině poloostrova Pelješac je Trpanj, malé městečko, středobod mnoha zvláštních výhod. Promenáda po skalách okolo moře, hřbitov, kaple, kostel s románskými základy, přístav a náměstíčko s hospůdkami dává místu lázeňský ráz. Delfíni, šakali a barevní motýli a taky téměř subtropické kytky, na kterých ujíždějí jedinci s encyklopedií v ruce, nebo v hlavě.
Léčivé bláto
Poloostrov Pelješac, to je i léčivé bahno (liekovo blato) v zátoce pod hřbitovem.
Zátoka je klidná, uzavřená z jedné strany skalisky, z druhé výběžkem země do moře. Za větru, když kvůli vlnám nelze vstoupit do moře, léčivá zátoka je jako malý český rybníček: mělký, kulatý, teplý a nehybný, obklopený lesem, na břehu písek, o kousek vedle zase bahno.
Kolem se usazují lidé, a zkouší léčbu: natřou se černým blátem a uloží se na vyhřátý kámen. Bahno účinkuje tím, že zahřívá natřené údy a urychluje buněčné metabolické procesy pod natřeným místem.
Chloridosodné bahno prý léčí dnu, nervo-svalová onemocnění, bolesti zad a kloubů, kožní exémy.

Opakovat!
Černí naháčci se vyhřívají na slunci, až uschnou, natřou se znovu. Proces by se měl několikrát opakovat, aby léčivé působení mělo dostatek času. Většinou to však pacienty přestane bavit, umyjí se a zamíří zpět do čistých vod s azurovou barvou a větší hloubkou. Bahno zůstává nedoceněno, možná proto, že je zatím zadarmo.
Nutno dodat, že tento zázrak je nejúčinnější, když se namažete opakovaně, a to nejen každý den, ale každý rok.
Ještě několik míst volných v podzimních termínech.
yíce zde:
http://vecernice50.cz/joga-u-more-2018/
Pavla Hobstová
foto Pavla Hobstová, Blanka Urbánková