Pálení čarodějnic I.

Historie

Pálení ohňů v předvečer prvního máje (pálení čarodějnic) bylo v minulosti v českých zemích označováno také jako Filipojakubská noc. Názory badatelů na původ této tradice se různí. Někteří ji vidí jako zvyk, který přetrval z 19. století coby zábava dětí a dospívajících, jiní uvádějí souvislost s tzv. Valpuržinou nocí či s druidskou slavností Beltane (Beal-tine). Většinou se ale historikové shodují na předkřesťanském původu pálení ohňů v předvečer prvního máje.

Fenoménu Beltanských ohňů se podrobně věnuje Frazer, který ve Zlaté ratolesti popisuje podobu a průběh této slavnosti na mnoha místech Anglie, Skotska, Irska, Švédska i Tyrolska, Saska, Slezska či Moravy. O pálení ohňů, jehož původ vidí ve starověkém pohanství píše:

 

Skotsko

„Ve střední části Skotské vysočiny planuly dříve na prvního máje velice slavnostně ohně zvané beltanské, při nichž byly stopy lidských obětí zvláště zřetelné a nepochybné. Zvyk pálit tyto ohně přetrval na různých místech až do pozdních let osmnáctého století a popis těchto obřadů z pera dobových autorů skýtá tak pozoruhodný a zajímavý obraz starověkého pohanství, které se dochovalo v naší zemi.“

Lze soudit, že prapůvod pálení čarodějnic sahá až do starověku. Ačkoli název Filipojakubská noc odkazuje ke svatému Filipu a Jakubovi, což napovídá, že jde o součást křesťanské společnosti, lze základ dohledat již v dobách před křesťanstvím.

Podoba a průběh pálení čarodějnic v minulosti

pálení čarodějnic

Historické prameny a studie z konce 19. či počátku 20. století uvádějí v souvislosti s pálením čarodějnic především zapalování ohňů a hranic na návrších a kopcích po soumraku v předvečer prvního máje. Na tomto popisu se shodují všechny dostupné prameny. O zapalování ohňů v Čechách z období počátku 20. století se dokonce zmiňuje Frazer:

Česko

„V Čechách v předvečer prvního máje zapalují mladí lidé ohně na kopcích a na vršcích, na rozcestích a na pastvinách a tančí kolem nich. Přeskakují žhnoucí oharky nebo dokonce skáčou přes plameny. Obřad se nazývá ,pálení čarodějnic‘. Na některých místech bývá zvykem na hranici upalovat loutku představující čarodějnici. Musíme si připomenout, že první máj je proslulá Valpuržina noc a všude v povětří je plno neviditelných čarodějnic na pekelných pochůzkách.“

Ostatní zvyky spjaté s poslední dubnovou nocí a pálení čarodějnic se více či méně odlišují a v různých lokalitách bývají různě kombinovány. Petera o průběhu z roku 1860 uvádí:

[…] rozžehali chlapci zdejší na Ptáku, na nábřeží severovýchodním, oheň ze dříví, a na tom napalujíce chvojšťata čili ometená světniční a chlévní pometla, některá v kolomazi namočená, běhali s nimi divě sem tam po poli hulákajíce, někdy řadem za sebou jdouce, držíce hořící, plápolající pometla vzhůru, někdy zase do výšky je vyhazujíce i s břehu dolů metajíce.“

O průběhu noci před prvním májem a pálení čarodějnic Petera dále uvádí:

„Toho dne před sv. Filipem a Jakubem podle zdejší pověry musí všecko v chlévech býti zpraveno a poklízeno, dobytek nakrmen i podojen, dříve nežli slunce zajde, a chlévy zavřeny, sice by čarodějnice měla moc tomu chlévu a dobytku učarovati, uškoditi. Proto také toho dne před západem slunce musí se ratolest čerstvá z břízy nebo vrby neb z jiného stromu do hnoje před chlévem, aby čarodějnice neuškodily.“ 

Z textu vyplývá, že k oslavám pálení čarodějnic poslední dubnové noci patřily také činnosti pro poslední dubnový den. Uklízela se hospodářství i chlévy a za účelem ochrany se umisťovaly do oken větvičky. O průběhu noci před prvním májem Francev uvádí:

„Posledního dne 30. měsíce dubna po klekání, večerem sejdou se skotáci, voláci, voráči a pohůnci, mladý svobodný lid s žílami, bičemi a částkami prken na náves a počnou najednou žílami práskati, prkýnky bouchati, tuto památku slavnosti oznamovati; dívky opět chlívy čistiti, před chlévy písek sypati, hnůj ratolestmi ozdobovati; hospodyně opět komory, sednice, síně a sklepy vymetati; hospodář zase všecken neřád ze stodol, z půd vyklízeti a t. d…  Napotom se odeberou mládenci do háje, nasekají nejkrásnějších stromků mladých a postaví je do pořadí na návsi i také před dům každého hospodáře po jedné neb více májek; takže každý občan, když nactitrobu vstane, onu změnu okrášlené vsi, kteráž se za tuto noc stala, obdivovati musí.“

Ochránci zvířat

Pro doplnění informací o ochraně obydlí a dobytka před zlými silami (údajně) aktivními o filipojakubské noci je třeba uvést citaci z knihy Český rok na vsi a ve městě:

„Stavení se kropila svěcenou vodou, ochranu měla zajistit čára nebo tajuplný nápis svěcenou křídou. V jiných místech se nespoléhali pouze na Boží pomoc a zkoušeli i různá jednoduchá „technická“ zařízení. Před vrata, na dvůr nebo do oken se kladlo pichlavé trní hlohu, zapichovaly se zašpičatělé pruty z lípy, akátu a dalších stromů i keřů, aby se o něj dotěrná čarodějnice poranila a raději šla jinam. Místo trní a prutů se také používaly vidle nebo tvrdá pichlavá proutěná košťata. Případně se kliky omotávaly lýkem. Podle vskutku kuriózního doporučení se mohly narýpat travnaté drny a položit je před vrata stavení a před vchod do chléva a stodoly. Dotěrná čarodějnice musela nejprve všechna stébla spočítat a než úkol zvládla, zakokrhal s přicházejícím ránem kohout a moc čarodějnice pominula.“

Uvedené citace autorů z přelomu 19. a 20. století i autorů současných, vycházejících z historických pramenů, ukazují, jaké zvyky a činnosti kolem pálení čarodějnic byly v minulosti spjaty s oslavami poslední dubnové noci.

 

 

Pokračujeme zde:

 http://vecernice50.cz/carodejnice-2/

 

 

Kristýna Mikscheová

(z bakalářské práce)

Pálení čarodějnic I.
Tagged on:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..