Studenti činohry na JAMU oživili slavného Voltairova Candida
Příběh slavné satiry Candide čili Optimismus od francouzského osvícenského filosofa Voltaira ožilo v brněnské Martě. Premiéra inscenace režisérky Zuzany Patrákové proběhla v neděli 29. března na Činoherní scéně Divadelní fakulty JAMU.
Novela byla prvně publikovaná roku 1759 a nyní ji dramatizoval student divadelní dramaturgie Šimon Peták.
„Candide je fascinující kniha – celý svět narvaný na sto dvacet stránek. Voltaire z orlí perspektivy črtá lehce, přesně, neúprosně a k uzoufání vtipně vždy jen to klíčové, a skládá tak dohromady pokřivené zrcadlo skutečnosti s ostrostí, ze které se dělá zle,“ uvedl ke svému scénáři Peták.
Inscenace, v níž se představí studenti závěrečného ročníku činoherního herectví, potrvá necelé dvě hodiny s přestávkou a je rozčleněna do tří dějství. V prvním diváci putují s Candidem částí jeho životního příběhu, ve druhém se dostanou před brány Eldoráda. „A ve třetím dějství se uvidí, jak to vlastně s tím Candidovým nejlepším možným světem dopadne,“ uvedla dramaturgyně Tereza Lexová. Voltaire ve své satiře zpracoval příběh Candida. Je to ztělesněný nenapravitelný optimismus, který právě umanutě hledá nejlepší možný svět. Slovo candide znamená ve francouzštině něco jako prostoduchý člověk, neviňátko, ale v tomto zúženém pohledu inscenátoři hlavního hrdinu nevidí.
Potkat Candida
„Bezbřehý optimismus u nás hlavní roli nehraje. On se totiž dá snadno zaměnit s hloupostí. A my nechceme hrát o nějakém ňoumovi, který je tak optimistický, až by člověk vstal, proplesknul ho a odešel. Candidův optimismu je čistý, ne hloupý,“ komentovala inscenaci studentka činoherní režie Zuzana Patráková. Protagonistu Candida, který podle knihy vyrůstá zpočátku ve Vestfálsku a děj se odehrává někdy v 18. století, si zahraje Jiří Svoboda. „Je milý, přátelský, bezprostřední, dojemný, trochu zabedněný (ale ne hloupý), tvrdohlavý. Praktický moc není, ale je důvěřivý, což je možno brát v naší inscenaci jako klad i zápor,“ sdělila k jeho charakteristice režisérka. Candide je podle Patrákové také velmi oddaný: „Tenhle člověk by se pro vás rozkrájel. A pozor! Netvářil by se u toho jako spasitel. Toho chcete potkat.“
Vraždit a posnídat
Dramaturgyně Lexová míní, že dvě a půl století stará kniha může být lákavým a výmluvným zážitkem i pro dnešního diváka. Knihu četla už na gymnáziu a i přes označení povinná četba ji uhranula. „Vybavuji si, že mě nejvíc fascinoval její absurdní rozměr – nechat v prvním odstavci stránky upálit pár lidí (včetně jedné z hlavních postav), uprostřed stránky nechat shledat hlavního hrdinu se svou ztracenou láskou (která už mrtvá být měla) a v závěru stránky jej zase nechat vraždit a pak posnídat… Zbožňuju Candidovy reakce,“ uvedla Lexová.
Optimismus jen před bránu Eldoráda
Mužské figury v nejnovější inscenaci Marty v mnoha případech hrají dívky. Není to však programová travestie ke zvýšení satirického účinku, ale čistě praktický tah. „Voltaire ani Peták totiž moc nemysleli na herečky,“ vysvětlila režisérka Patráková. Její inscenace o hledání nejlepšího z možných světů je prý zejména o víře a naději. Candida totiž potkává jedna hrůza za druhou a on pořád věří, že tento svět je nejlepší ze všech možných. „Má dokonce možnost jít do Eldoráda, ale on tam nejde! Tak kde je teda ten nejlepší svět – může si ho člověk uměle stvořit? A nechtěl by se na to spíš vykašlat,“ bude se inscenací ptát režie.
Mgr. Luboš Mareček