Lednický park je zářící nádhera, která vyšla z ruky feudálního krajináře

Lednický park

Lednický park je dílo feudálních zahradníků. Lichtensteinové, kterým krajina patřila, si vybírali ty nejlepší z nejlepších, aby v Lednici směli pracovat, museli jít nejprve do ciziny na zkušenou. Nejvíce si přinesli ze zahrad Francie, Toskánska a Anglie. Tenkrát se sázení stromů a keřů projektovalo tak, aby ještě po staletích celý park, a zároveň i další přilehlá krajina, vytvářely jeden harmonický celek.

Lednický park: zámek, pohled od minaretu

Základ nynější podoby parku vtiskl krajině kolem Lednice kníže Jan Josef II. z Lichtensteina (1745–1748), vzdělanec a propagátor přírodních věd. Celý park v návaznosti na jeho projekt budovala knížata pomalu a s rozmyslem, s důrazem na krásu. Přírodu doplňovaly novogotické stavbičky, které poutníka zvaly k zastavení. Úkolem projektanta bylo stvořit „zářící nádheru“. Šlo to dobře. Tenkrát totiž zahradníci dokázali zasadit již úplně vzrostlé stromy tak, aby se ujaly a rostly. Projektant již první den věděl, jak bude zahrada vypadat za 100 let. Dnes už staleté dřeviny postupně usychají a není vůbec jednoduché je obnovit.

Rybník s ostrovy

Základem celého Lednického parku je Zámecký rybník s mnoha ostrovy. Hlavní osa zámecké zahrady je linie mezi zámkem a minaretem. Knížata se procházela parkem v přikázaném směru doleva a chodec mohl během cesty sledovat zajímavé přírodní jevy. Využití stromů, vody, luk, hry světel a stínů působilo jako přírodní divadlo.

Lednický park: francouzská část

Lednický park je rozdělen na část francouzskou a anglickou. Francouzská část obklopuje zámek a vyznačuje se úpravností a pravidelným ošetřováním, neustálým přesazováním, okopáváním. Je to okrasná zahrada v pravém slova smyslu. Jsou tu záhony barevných květin, které jsou během přírodního roku proměňovány v síti stálých prvků, jako jsou cestičky, živý plot, záhony a skleník. Poslední jmenovaný objekt – skleník – je stavební perličkou Lednického parku. Nechal jej postavit roku 1842 kníže Alois II. Josef z Lichtensteina. Má samonosnou konstrukci z litiny. Stěny a střecha jsou ze skleněných tašek, poskládaných na sebe, jako střešní tašky. Dodnes je typ skleníku v Evropě jediný svého druhu a ve své době šlo o velmi moderní dílo. Cizokrajné kytky uvnitř můžete vidět v návštěvní dny.

Lednický park: francouzská část – kytky.

Lednický park: anglická část

Synonymem je přírodní zahrada, rozkládá se mezi zámkem a minaretem, jeho základem je Zámecký rybník a mrtvé rameno Dyje. Lednický park postupně a pozvolna přechází do další krajiny Lednicko-valtického areálu. Žádný strom tu neroste náhodně, je dílem promyšleného zahradnického plánu a zároveň každý prvek je součástí přírodního divadla. Tisy poblíž vody nebo mostů se podílejí na hře světel a stínů a mají člověku navodit tíseň, která ustoupí ihned po vstupu do prosluněné louky v blízkosti.

Lednický park: anglická část – pěstovaná přírodní krajina.

Například stromy kaštan jírovec a červený buk sloužily jako dílčí cíl jednotlivých částí cesty a pokaždé poutníkům signalizovaly zprávu, že uvidí něco krásného: Maurskou vodárnu, akvadukt, jeskyni s rájem, nebo Minaret. Ten na cestě uvidíme pouze na začátku – od zadní strany zámku, pak už na něj poutník zapomene, protože ho neustále něco překvapuje. Nakonec musí projít hustým stromovím, uvidí červený buk a minaret se ukáže najednou, nečekaně a je pro člověka překvapením.

Minaret

Minaret projektoval architekt Josef Hardtmuth, který také ještě vymyslel tužku a založil ve Vídni továrnu Koh-i-noor Hardtmuth. Říká se, že minaret naplánoval během jediné noci a za to upsal svou duši čertu. Stavba ale nešla lednickým zedníkům od ruky, báli se neštěstí kvůli nekřesťanské stavbě. Aby je Jan z Lichtensteina přesvědčil, že je vše ok, vycválal na koni po lešení vzhůru. Zřejmě tedy zedníky nakonec přemluvil.