Jóga s klackem

Článek „Jóga se železem“ Kamila Fily  jsem si v minulém Respektu přečetla s chutí. Pro pro učitelku jógy a redaktorku v jednom to byl dvojitý požitek a moje oko se potěšeně zastavilo na jedné z fotek.

Mohla by se jmenovat „Nabušený mladík usiluje o Utthána Prštha Ásánu“. Česky se cvik jmenuje „Zvedání trupu“, ale moc názorný tento název není. Mrkněte na obrázky a víte všechno.

Nehýbat a dýchat!

Vedu v Brně Králově Poli „Jógu pro babičky“, a tam pozici říkáme „Stoleček“. Ten podle našeho mnohem lépe odpovídá vnějším kvalitám pozice: nízký rovný stoleček, u kterého lze třeba posnídat v lotosovém sedu.

Pro toho, kdo jej provádí, je to fuška, protože musí věrohodně napodobit vlastnosti stolečku: rovná záda od hlavy až po ocásek ve vertikální poloze, dýchat a – nehýbat!

Postup:

1. Lehnete na břicho, lokty složte pod ramena jako na plovárně. 2. Zaboříte kolena (kratší dámská varianta), nebo špičky prstů (mužská varianta)  do země a zvednete trup. Bez vystrkování zadku, takže záda jsou tím pádem rovná jako stoleček, na kterém posnídají ti ostatní.

Pro úplnost dodám, že Stoleček posiluje záda, hýždě, šíjové a krční svaly, pletenec ramenní a lopatkový, bránici, svaly mezi žebry, svaly břicha, hlavně „horního břicha“, částečně i prsní svaly. Další podrobnosti vysvětlím individuálně, klidně se zastavte.

Teprve nyní jste asi pochopili, proč má trenér na respekťáckém obrázku (foto Matěj Stránský, Respekt) v ruce čakan a zarovnává svému cvičenci zadek do roviny.

M. Stránský, Respekt

Dokud je příjemná

Máme v ásáně vydržet tak dlouho, dokud je nám to příjemné, což je v józe základní měřítko, ostatní parametry jsou jen pro trenéry na ozdobu. Když Stoleček zacvičíte poprvé v životě, budete si jej už pamatovat. Alespoň první 4 dny po akci určitě a dáte mi za pravdu ve výčtu svalů, které jste posílili.  Díky dobré práci fotografa M. Stránského vidíme, že ásána je lidem dost nepříjemná a klacek v ruce trenéra, který vám zastrkuje zadek do roviny, na elánu asi nikomu moc nepřidá.

Babičky jogínky

A teď vám povím tajemství našich hodin „Jógy pro babičky“. Žádné pomůcky (ani hůl) v hodinách nepoužíváme, a přesto je babičkám  úplně šumák, jak dlouho v poloze zůstanou. Klidně vystřihnou  „mužskou variantu“, kdy jejich zvednutý trup drží nikoliv kolena, ale pouze prsty na nohou. Všechny včetně pětasedmdesátnic vydrží v pozici tak dlouho, dokud je nevyfotím, a ještě u toho společně probírají vegetariánské recepty. Ženy jsou totiž schopné dělat několik věcí (ásán) najednou, ale to už je zase jiný příběh.

Ale abych nezapomněla proč to vlastně píši: Jóga pro babičky je v Brně hit. Přišlo k nám do hodin i pár mladých mezi dvaceti a třiceti, ale zase odpadli, protože to na ně bylo moc.

Pavla Hobstová