Článek „Jóga se železem“ Kamila Fily jsem si v minulém Respektu přečetla s chutí. Pro pro učitelku jógy a redaktorku v jednom to byl dvojitý požitek a moje oko se potěšeně zastavilo na jedné z fotek.
Mohla by se jmenovat „Nabušený mladík usiluje o Utthána Prštha Ásánu“. Česky se cvik jmenuje „Zvedání trupu“, ale moc názorný tento název není. Mrkněte na obrázky a víte všechno.
Nehýbat a dýchat!
Vedu v Brně Králově Poli „Jógu pro babičky“, a tam pozici říkáme „Stoleček“. Ten podle našeho mnohem lépe odpovídá vnějším kvalitám pozice: nízký rovný stoleček, u kterého lze třeba posnídat v lotosovém sedu.
Pro toho, kdo jej provádí, je to fuška, protože musí věrohodně napodobit vlastnosti stolečku: rovná záda od hlavy až po ocásek ve vertikální poloze, dýchat a – nehýbat!
Postup:
1. Lehnete na břicho, lokty složte pod ramena jako na plovárně. 2. Zaboříte kolena (kratší dámská varianta), nebo špičky prstů (mužská varianta) do země a zvednete trup. Bez vystrkování zadku, takže záda jsou tím pádem rovná jako stoleček, na kterém posnídají ti ostatní.
Pro úplnost dodám, že Stoleček posiluje záda, hýždě, šíjové a krční svaly, pletenec ramenní a lopatkový, bránici, svaly mezi žebry, svaly břicha, hlavně „horního břicha“, částečně i prsní svaly. Další podrobnosti vysvětlím individuálně, klidně se zastavte.
Teprve nyní jste asi pochopili, proč má trenér na respekťáckém obrázku (foto Matěj Stránský, Respekt) v ruce čakan a zarovnává svému cvičenci zadek do roviny.
M. Stránský, Respekt
Dokud je příjemná
Máme v ásáně vydržet tak dlouho, dokud je nám to příjemné, což je v józe základní měřítko, ostatní parametry jsou jen pro trenéry na ozdobu. Když Stoleček zacvičíte poprvé v životě, budete si jej už pamatovat. Alespoň první 4 dny po akci určitě a dáte mi za pravdu ve výčtu svalů, které jste posílili. Díky dobré práci fotografa M. Stránského vidíme, že ásána je lidem dost nepříjemná a klacek v ruce trenéra, který vám zastrkuje zadek do roviny, na elánu asi nikomu moc nepřidá.
Babičky jogínky
A teď vám povím tajemství našich hodin „Jógy pro babičky“. Žádné pomůcky (ani hůl) v hodinách nepoužíváme, a přesto je babičkám úplně šumák, jak dlouho v poloze zůstanou. Klidně vystřihnou „mužskou variantu“, kdy jejich zvednutý trup drží nikoliv kolena, ale pouze prsty na nohou. Všechny včetně pětasedmdesátnic vydrží v pozici tak dlouho, dokud je nevyfotím, a ještě u toho společně probírají vegetariánské recepty. Ženy jsou totiž schopné dělat několik věcí (ásán) najednou, ale to už je zase jiný příběh.
Ale abych nezapomněla proč to vlastně píši: Jóga pro babičky je v Brně hit. Přišlo k nám do hodin i pár mladých mezi dvaceti a třiceti, ale zase odpadli, protože to na ně bylo moc.
Pavla Hobstová
To povídání o „stolečku“ se mi moc líbí. Navštěvovala jsem kurzy jógy víckrát, ale stoleček neznám. Asi si ho zítra zkusím. Je lepší ho cvičit po ránu nebo večer?
Nejlepší je cvičit, když je čas. nebo pořád :-))
…a hlavne pro radost 😉