Když tu máme ty Dušičky (v američtině Halloween), je čas pochlubit se dýněmi. S jarem je Večernice zasadila na sídlišti a bylo to dobré. Pak nastal čas sklizně.
Zuzana, já a Halloween
U nás v Brně na Lesné to bylo tak: S jarem Večernice zapíchla na sídlišti spoustu maličkých sazeniček, které jsme namnožily z loňských semínek. Byly jsme na to dvě, já a Zuzana. Rostlinek bylo hafo, dalo se hýřit. Vysázely jsme je pěkně nahusto do trávy na několika místech a dobře jsme udělaly. Tím jsme prozkoumaly, kde se jim daří, a kde ne. Příští jaro si z toho vezmeme ponaučení.
Jedlá tráva
Stovky Zadara
Asi tři čtvrtě veškerých sazenic uschlo, protože v červnu ani nekáplo a země praskala suchem. Dobrého nepřidaly ani městské sekačky, které najely na trávníky sucho nesucho a uťaly poslední zelená stébla. Kdybychom sazeničky musely kupovat, stálo by to majland. Proto doporučujeme – semena z dýní přesně o Dušičkách vyplivněte, nevyhazujte, ale pomalu usušte. S jarem je nechte vyrůst nejprve v truhlíku za oknem, můžete jich mít stovky.
Napíchejte je do míst, která se dají udržovat, zalévat a hlídat před sekačkou. Na dobrých místech nám vyrostlo hokaido, ozdobné či máslové dýně i cukety. K nezaplacení byla místečka, která se dala zalít rovnou z okna.
Sídliště Veliká krása
Dýně kvetly jak blázni: každé ráno nové veliké žluté květy. Potom narostly i plody, i když mnohem méně, než by mohly. Možná se včelám nechtělo pylovat. Lidé chodili kolem, zírali a říkali: „Není to dýně? Kde se tu vzala?“
Později si zvykli, že to jako děláme my, dvě nezvyklé dámy, a říkali: „Toto je veliká krása.“
No vlastně – úplně všichni si nezvykli. Jeden jedinec trochu hudroval, proč prý ti trávníkáři „pořádně neposekají ty obrovské zelené keře, co tu rostou jak blázni.“ A taky, že „některé dámy jsou mazané, když pěstují před barákem zeleninu.“
Není to dýně? Veliká krása!
Halloween je z Ameriky
Letos to bylo jen na zkoušku, sklidily jsme pár pěkných oranžových, žlutých a zelených plodů, a jejich obdivovatele jsme zvaly, ať si taky poslouží. Nechtěli. Trochu se styděli, a tak raději vzali pár peněz a šli si koupit něco na rynk. Ale do roka si zvyknou, protože komunitní zahrady jsou všude v módě a Američani je mají i na střeše. Ono to vožení dýní z Ameriky už brzy přestane, protože nakonec se zjistí, že se nám ten Halloween pěkně proveze.
Je to kovbojka
Ale my tady na Lesné si z Ameriky vezmeme tak akorát mustr na to, jak se má pěstovat zelenina na sídlišti v parku. Protože tam už to dávno frčí, je to normálka, v Americe mají dávno na sídlištích jedlé zahrady dokonce i na střechách. Ostatně, odkud si myslíte, že se sem ty dýně vozí?
My v Česku si zatím o sázení zeleniny pouštíme jen televizi, a bereme to jako kovbojku.
Jedlá Lesná
No vlastně jeden jedinec se až tak nestyděl, ale trochu zase jo, takže tu dýni si přišla utrhnout raději na tajno, aby nemusela přiznat, že je to krása. Jenže znáte to. Na sídlišti se nic neutají. Ale to už je zase úplně jiný příběh.
Příští rok to Večernice s dýněmi rozpálí, a pak to na Lesné bude normální, když tu porostou dýně a trávníky o svátcích Halloween budou jedlé.
Pavla Hobstová
Pavli, Ty jsi Andersen, paráda 🙂
Je to na Pulitzera!
Milí čtenáři, Večernice Zuzana sázela dýně, se sklízením ji předběhla sousedka.
P.