Adoptivní babičky vnoučatům na míru

Když mladá racionální rodina z Prahy nemá po ruce prarodiče s dostatkem volného času, může kvůli hlídání dětí nějaké adoptovat. Konkrétně v Praze si rodič vybírá z široké nabídky adoptivních babiček přesně takovou, jaká odpovídá jeho požadavkům. Bez ohledu na genofond! Adoptivní babička na míru pak chodí do rodiny hlídat dítě, a pokud vysněné vlastnosti na obou stranách odpovídají reálu, může z toho vzniknout přátelství minimálně na hodně dlouho. Tento model v Praze funguje od letoška a zavedla Markéta Hubingerová (28). Mladá žena, která pro tento účel dokonce založila občanské sdružení Babi-děda, adoptivní prarodiče.

Od diplomacie k adopci

Paní Hubingerová se vrátila se před půl rokem z diplomatických služeb v Malajsii a chce s manželem pracovat zase doma. Jenže podnikatelské ani úřednické obory ji nelákaly.  „Hledala jsem něco, co má smysl. Že by to mělo být s dětmi, to jsem věděla vždycky ,“ vysvětluje usměvavá plavovláska, proč založila klub náhradních prarodičů. Kontaktem propojila v Praze a v Brně starší dámy, které chtějí své zkušenosti ještě někomu předávat, s mladými rodinami  s dětmi. „Podobné aktivity jsem okoukala v zahraničí, je jich tam mnoho, ale Češi na ně teprve čekají.“

Činorodá mladá dáma dlouho neváhala a krátce po Novém roce začala pracovat.  Šlo to dobře: „Když jsme měli pár babiček v záloze, na internet jsme vyvěsili výzvu. Podmínkou byl babičkovský věk nad 50 let a absolvování psychotestů. „Žen se hlásilo opravdu hodně. Vybrat nám pomohl psycholog, takže za babičku, která přijde do rodiny od nás, ručíme.“

Babičkovské dovednosti

Klub pro adopci babiček a dědů se v Praze rozběhl během tří měsíců, k popularizaci pomohlo i pár šťastných náhod: Aktivistka Markéta přijala pozvání do televizního pořadu Sama doma.

V nabídce pražských adoptivních babiček jsou prý opravdové osobnosti. Ženy se nacházejí v životní fázi, kdy chtějí předávat zkušenosti, vzdělání nebo talent. Babičky malířky, babičky angličtinářky, babičky gymnastky…

„Pronajatá babička“ tedy působí podobně jako guvernantka za starých časů. Vyučuje děti cizí jazyky, hudbu, tanec, sport, ale taky třeba vaření. V pražském klubu existuje zatím jediný dědeček, ten má na starosti větší akce, například anglickou školku.

Rodiče si chválí, že děti získají zkušenosti, které se nedají vyčíst z internetu. Ukazuje se totiž, že většina vlastních babiček je ještě v pracovním procesu a na hlídání nemají čas.

Ale když si během „adopce“ všichni zúčastnění padnou do noty, familierní pocit typu „známe se odjakživa“ je pak oboustranný. První zkušenosti  má sdružení Babi-děda, klub adoptivních babiček za sebou.

Ceník

Základní cena za hlídání začala na 150 Kč za hodinu, další příplatky se odvíjí podle požadavků rodičů, a dovedností a služeb adoptivních babiček. Doučování školních předmětů, umělecká výchova, jazyky, kroužky, ale taky pomoc s domácností a další dle individuální dohody. Během let se cena mění.

Pavla Hobstová